O loji, ekologii a zvířátkách

02.10.2017 19:04

Má smysl dělat mýdla z hovězího loje? Kdysi byl základní surovinou na každé domácí mýdlo, vařil se s louhem a celý dvůr prý od toho hrozně páchl. Dnes jsme technologicky i eticky mnohem dál, a tak si lůj můžeme odpustit. Nebo je to jinak?

JAK JSME NA NĚ PŘIŠLI

Vlastně nás k myšlence na lojové mýdlo přivedlo krmení pro sýkorky. Těm jsme chtěli koupit na zimu lůj, protože ho mají rády. Ale chyba, pomalu se nedal sehnat. Skoro v žádném řeznictví ho nemají, protože ho nikdo nechce. Nakonec jsme narazili na jednu malou farmu, kde se pasou krávy celý rok na kopcích okolo a domů chodí se zvoncem na krku, a tam nám lůj nabídli zadarmo, že ho k ničemu nepotřebují a většinou ho pálí, protože nevědí, co s ním. Dali nám ho asi desetkrát víc, než mohly sníst i velice hladové sýkorky za celou zimu, a tak jsme se rozhodli, že by se z něj dalo udělat mýdlo. Koneckonců je škoda zbytečně plýtvat jakoukoliv surovinou, která se jinak musí vyhodit. 

JAKÉ JE LOJOVÉ MÝDLO?

Sádlo a lůj jsou podle odborníků tuky podobné lidskému, a proto jej zpravidla velice dobře snášíme, je výborné na ekzémy, na hojení jizev a na suchou rozpraskanou kůži. Má zvlhčující a výživný účinek, používají se nejen do mýdel, ale i do mastí (hlavně do domácích). Jsme na ně za dlouhá staletí zvyklí a jejich účinek je ověřený. Údajně může žluknout a výrobky tedy nejsou na dlouhé skladování, ale to zase není tak velký problém, když se s tím počítá předem. Až dosud tedy v pořádku.

OTAZNÍKY NAD LOJOVÝM MÝDLEM

Problém nastává, když si uvědomíme, že lůj pochází z mrtvých zvířat. Chápeme a respektujeme, že pro vegany je jakákoliv živočišná složka v jídle, kosmetice i kdekoliv jinde nepřijatelná a nechceme takový životní postoje ani zlehčovat, ani znevažovat, ale všichni se s touto filozofií ztotožňovat nemusí.  Neobstojí námitka, že kvůli mýdlu trpí zvířata – krávy, od nichž lůj pochází, jsou už tak jako tak poražené a k ničemu jim nepomůže, když se lůj místo spotřeby spálí. Na farmě, kde nám lůj dali, se krávy pasou a nijak tam netrpí (z velkochovů bychom lůj samozřejmě nechtěli, jak z důvodů etických, tak i pragmatických – lůj ze šťastných krav působí mnohem lépe, to je skutečně dokázané).  Závažnější je argument, že každé další využití živočišných produktů zvyšuje poptávku po jatečních zvířatech, jejichž chov zatěžuje planetu z hlediska ekologického a je problematický z hlediska morálního.

Existuje ale i jiný pohled – rovněž ekologický a zodpovědný, a ten vyzdvihuje především dokonalou spotřebu zdrojů a orientaci na místní produkty.  Přístup spotřeby „od čumáku po ocas“, který je samozřejmě velice starý (a dříve vynucený šetřením peněz), ale v posledních desetiletích zase oživený, říká, že nemůžeme existovat ekologicky, pokud budeme spoustu surovin a zdrojů vyhazovat jen proto, že se nám nelíbí nebo pro nás nejsou dost dobré. Taková vyběračnost vede prý k tomu, že se vyrábějí i prémiová krmiva pro psy a kočky jen z částí masa určených pro lidi, což je naprosto zbytečné plýtvání. Řezníci, kteří se k přístupu „od čumáku po ocas“ hlásí, spotřebovávají jateční zvířata celá, přestože to je méně pohodlné pro zákazníky, zakládají si na tom, že odebírají maso jen z pastevních chovů a považují se za protiklad supermarketů s nabídkou nekvalitního levného masa, které nízkou cenou vybízí k nadměrné konzumaci masa i plýtvání jeho částmi.  

Lůj tedy můžeme pokládat i za dostupnou surovinu, která teď jen není příliš populární mezi hand made výrobci. Nemusí se dovážet přes půl světa jako třeba kokosový tuk (dlouhé dovozy obecně planetu zatěžují vždycky), nemluvě o palmovém oleji, který je sice rostlinný, ale přináší ekologickou katastrofu.

Uznávám, že celá věc není jednoduchá a přináší řadu otázek. Jak už jsme napsali, určitě respektujeme postoj lidí, kteří nechtějí používat žádné živočišné produkty. Nicméně nezastáváme jednostranný pohled, který nerozlišuje mezi spotřebou zbytků určených k vyhození a kožešinovou farmou (a málem i lovem tuleních mláďat). A nemyslíme si, že všechno, co je rostlinné, musí být za každých okolností vždycky také nejlepší – viz třeba nešťastný palmový olej. Vždycky se musí přemýšlet a zvažovat více věcí. Uznáváme riziko, že další využití živočišných produktů by mohlo vést k větší poptávce po jatečních zvířatech – na druhé straně ovšem náš malý obchůdek patrně žádné trendy nevyvolá a další výrobce ničím neovlivní.

 

SHRNUTÍ

Nakonec vychází tyhle plusy a minusy:

PLUS:

  •  Spotřebují se zbytky určené k vyhození.
  •  Je to lokální surovina, nemusí se dovážet zdaleka.
  • Kvalitní surovina pro výrobu mýdla

MINUS:

  • Živočišné produkty v kosmetice někomu vadí.
  • Může navyšovat poptávku po jatečních zvířatech (v kontextu našeho obchůdku ale krajně nepravděpodobné).

Nakonec – alespoň podle mě – není úplně nejdůležitější, jestli budeme takové mýdlo vyrábět. Možná je daleko důležitější podívat se na takový problém z více stran.

Co si o tom myslíte? Zajímal by nás především Váš názor – koupili byste si lojové mýdlo, nebo ne? Budeme moc rádi, když nám napíšete.